Together We Stay Divided We Fall, Gallery Joey Ramone, Rotterdam, NL, 2019

16. 11. 2019 — 11. 1. 2020
JOEY RAMONE, Josephstraat 166 - 168, Rotterdam, NL

Umělecká praxe Davida Možného je charakteristická jeho dlouhodobým uvážováním o vlivu virtuálního hyperreálného prostoru na manipulaci se světem fyzickým. 3D animace opouštějí omezení dáná rámem projekce a zasahují do prostoru instalace. Iluzorní prostory v Možného pracech jsou součástí naších každodenních existencí ať už se jedná o historické kulisy či současná pracovní prostředí. Pro Davida Možného je důležité zkoumat povrch, ten však maskuje nepříjemné sociální skutečnosti (moc, manipulace, omezení).
Vzájemný vztah iluze a tvrdé (materiálově či psychicky) reality je pro Možného typický. Vytváři heterotopie, které častokrát vycházejí z naší kolektivní minulosti. Jsou to místa, která známe všichni, ale málokdo jsme je měli možnost navštívit. Jsou našimi představami o místech, která bychom neradi navštívili, něčím nás však přitahují. David Možný častokrát odkazuje k východoevropské nostalgii, ta však není žitá (kdo si ji také pamatuje?), situace v ní se odehrávající jsou reprezentacemi zcizenými
z dobových materiálů.
V Možného videích a instalacích tvořených objekty je život zastavený. Probíhají zde časoprostorové deformace, pocit známý ze sci-fi filmů je však součástí běžných interiérů ať už osobních (např. pokoj v rodinném bytě), tak sdílených (čekárny, korporátní openspace). Možným vytvářené prostory jsou kapslemi bez života, jeho přítomnost však cítíme a jako divák s ním navazujeme blízkou komunikaci.
Důležitým tématem v Možného umělecké praxi je pocit ohrožení. Nemůžeme si být jisti, kdy a kde se vynoří asociace, kterou dobře známe, ale raději bychom ji zapomněli. Psychickému napojení
na výstavní prostor napomáhá i Davidem pečlivě konstruované prostředí, které využívá upraveného osvětlení nebo i stavba jednoduchých labyrintů zanořujících nás pozvolna do našich podvědomí.

David Kořínek

David Možný’s art work is characterized by his long-term thinking about the impact of the virtual
hyperreal space on the manipulation with the physical world. His 3D animations leave the constraints
of the projection frame and extend into the installation space. The illusory spaces in Možný’s artworks are part of our daily existence, whether they are historical scenes or contemporary work environment.
For David Možný, it is important to examine the surface, which, however, masks the unpleasant
social situations (power, manipulations, and limitations).
The interrelationship between the illusion and hard reality (in terms of material or psyche) is typical
for Možný. He creates heterotopies, which are often based on our collective past. These are the
places we all know, yet few of us have had a chance to visit them. These are our ideas about the
places we would hate to visit, although they seem kind of attractive. David Možný often refers to the
East European nostalgia, which is not experienced, however (who can remember it?); the situations
taking place in its atmosphere are representations taken from contemporary materials.
In Možný’s videos and installations of objects, life has stopped. They are full of space-time
distortions, the feeling we know so well from sci-fi films is, however, part of common interiors,
whether they are personal (e.g. a room in an apartment) or shared (waiting rooms, corporate open
spaces). Spaces created by Možný are capsules with no life, yet we feel its presence and establish
intimate communication with it as viewers.
An important theme in Možný’s art work is the feeling of danger. We cannot be sure when
associations that we know so well – but that we would rather forget – can emerge. The psychic
connection to the exhibition space is established also thanks to David Možný’s carefully designed
environment, using modified lighting, or simple labyrinths leading us gradually into our subconscious.
David Kořínek