Shopping_video (2003)

2003
video
video pro 2 synchronizované projektory, DVD , 16 min, avi 720 × 576 (Canopus DV ), mp4 720 × 576 (h264), audio/
video for two synchronised projectors, DVD , 16 min, avi 720 × 576 (Canopus DV ), mp4 720 × 576 (h264), audio

Video bylo natočeno na 2 digitální kamery (jedna namířená doleva a druhá doprava) umístěné na nákupním vozíku, který projížděl supermarketem Tesco ve 3 hodiny ráno.

Cesta do neznáma trvá autobusem dvacet minut z centra města. A je uskutečnitelná kdykoli – otevřeno 24 hodin. Shopping ukazuje prostor supermarketu nikoli jako pozadí pro vyprávění nebo popis společenských jevů: Shopping vypovídá o neprostoru, o heterotopii spotřeby definované potřebami a kontemplací, typické pro současnou městskou krajinu. Při čtení Foucaultovy definice heterotopie si můžeme všimnout, že trhy navazují na historii hřbitovů, které byly v 19. století přestěhovány z center na okraje měst. Podobně jako hřbitovy se na okraje měst nastěhovaly v 90. letech supermarkety. Supermarkety jsou krabicovité budovy s několika vizuálními úrovněmi uvnitř. Úrovně jsou uspořádány horizontálně – úroveň nakupování (která se liší ve dvou úrovních – jedna pro děti a druhá pro dospělé), úroveň označení („nebeská zóna“ – speciální nabídka, výprodej), a energetická zóna podporující systém elektřinou, vzduchem a informacemi. Toto království vodorovnosti je nadčasové a nedotčené změnami okolního světa: žádná okna, žádné hodiny na zdi. Není povolen žádný záznam. Mohlo to být kdekoli (stejné jako nikde). Prostor mezi, otevřený svádění a rozjímání.

Videoinstalace Shopping se skládá ze dvou synchronizovaných velkoplošných videoprojekcí a tisku Serotonin v light-boxu. Video a fotografie byly pořízeny pozdě v noci v obchodě Tesco dvěma kamerami stojícími na nákupním košíku směřujícími doleva a doprava. Levá a pravá smyčka se současně promítají na dvě sousední obrazovky. Název instalace neodkazuje ani tak na proces nakupování věcí, jako spíš na městskou heterotopii – nákupní prostor, který je racionálně organizován podobně jako geologické struktury s radikální lhostejností vůči vnějšímu světu. Kamera se nikdy nezastaví, takže obrazy neustále utíkají: neexistuje žádný obraz nebo věc, které byste si koupili, kromě oslnění a určité formy extatické amnestie.

The video was shot on two digital cameras pointing left and right, mounted on a shopping trolley rolling through a Tesco supermarket at 3 a.m.

A journey into the unknown takes twenty minutes by bus from the city centre. And it is available anytime – open 24 hours. Shopping shows a supermarket not as a backdrop for storytelling
or describing social phenomena: Shopping is about a nonspace, a heterotopia of consumption defined by needs and contemplation, that is typical of contemporary urban landscapes. Reading Foucault’s definition of a heterotopia, we can see that markets follow the history of cemeteries, which in the 19th century were moved out of town centres to their peripheries, just as supermarkets in this country have moved there over the last ten years. Supermarkets are boxlike buildings with several visual levels inside. The levels are organised horizontally – the shopping level (split into two different levels, one for children and one for adults), the signs level (“the heaven zone” – special offers, sales), and the power zone, supplying the system with electricity, air and information. This realm of horizontality is timeless and untouched by changes in the outside world: there are no windows, no clocks on the wall. No recordings are permitted. It could be anywhere (which is the same as nowhere). An in-between space, open to seduction and reverie.

The Shopping video installation consists of two synchronised large-screen video projections and a Serotonin print in a lightbox. The video and photographs were shot late at night in a Tesco store with two cameras mounted on a shopping trolley, pointing left and right. The left and right loops are simultaneously projected onto two adjacent screens. The installation’s title, Shopping, refers not to the process of shopping itself but to this urban heterotopia, a market space that is organised rationally, like geological structures, with a radical indifference to the outside world. The camera never stops, so the images are permanently receding: there is no image, nothing to buy, just the visual overload and a specific form of ecstatic amnesia.