Limbo hardware

2021
instalace v 7 částech
sádrokarton, kovové profily, nátěry, světla, koberce, dlažba, falešné mramorové desky, skla v kovových rámech, dveře, žaluzie, tapety, zrcadla, dveře výtahu, hrací automat, LED pásky, linoleum, alarm, maketa bezpečnostní kamery, pohybové čidlo, monitor s přehrávačem, film, radiátor, vypínače, zásuvky, kazetové podhledy
500 × 500 × 270 cm

„Myslím, že žijeme v limbu. Nežijeme v minulosti, nežijeme v budoucnosti; žijeme mezi tím.“
— Steve McQueen, rozhovor s Hansem Ulrichem Obristem & Angelinou Scherf

Představme si interiéry, kde se protilehlé stěny posunou proti sobě a vytvoří tak řez místností široký 41 centimetrů. Nesnadné se uvnitř pohybovat, těžko dýchat. Každý slot je scéna z filmu, který je zastavený na jednom snímku; ve skutečnosti v tomto filmu nejsou žádné další snímky – všechny předchozí a následující zmizely nebo byly vymazány. Divák je díky nedostatku odstupu přinucen pohybovat se podél jednotlivých prostorů způsobem, jakým filmová kamera klouže skrz stěny v jednom záběru.

„Dali jsme video dohromady v mysli, aniž bychom ho vůbec viděli.“
— David Kořínek, recenze, Art+Antiques

Limbo hardware je místo, kde bezvýznamnost se stává – díky nulovému příběhu – kulisou pro jakékoli rozvětvující se příběhy: autor ustupuje do pozadí, nepodává žádný kód, funguje podobně jako skener. Instalace je „příběh pro oko“, narativ, který divák vnímá sítnicí a fyzicky zároveň. Jednotlivé segmenty (kancelář, chodba atd.) jsou vytržené jedno políčko filmu, nebo spíše film, který trvá přesně 1 frame. Framy předchozí a následující jsou ponechány na divákovi.

object, installation in 7 parts
plasterboard, metal profiles, paint, lighting, carpets, tiles, faux marble panels, glass in metal frames, doors, blinds, wallpaper, mirrors, elevator doors, slot machine, LED strips, linoleum, alarm, dummy security camera, motion sensor, monitor with player, video, radiator, switches, sockets, suspended ceiling panels
500 × 500 × 270 cm

“I think we’re living in limbo. We’re not living in the past, we’re not living in the future; we’re living in between.”
— Steve McQueen, interview with Hans Ulrich Obrist & Angeline Scherf

Imagine interiors where opposing walls have slid toward each other, leaving a 41-centimeter-wide cut. It’s hard to move inside, hard to breathe. Each slot is a scene from a film paused on a single frame; in fact, there are no other frames—the preceding and following ones have disappeared or been erased. The viewer is forced to move along the boxes in the same way a film camera glides through walls in a single shot.

“We put the video together in our minds, without seeing any of it at all.”
— David Kořínek, review in Art+Antiques

Limbo hardware is a place where meaninglessness—through the absence of narrative—becomes a backdrop for any number of branching stories. The author steps into the background, provides no code, and functions much like a scanner. The installation is a “story for the eye”—a narrative perceived simultaneously through the retina and the body. Each segment (office, corridor, etc.) is a single film frame torn out—or rather, a film that lasts exactly one frame. The frames before and after are left entirely to the viewer.